Umění být sám…

Osamělost a samota. První nás ubíjí a druhá nás může povznést.



Na začátek je důležité si obě slova vydefinovat. Osamělost je pocit, ve kterém se necítíme dobře a jsme mu vystaveni nedobrovolně. Samota je volba, ve které jsme spokojeni. Pokud se tedy naučíme zvládnout samotu, nemusíme se cítit osamělí. Avšak k tomu, abychom zvládli samotu potřebujeme se poznat.



Při práci s klienty se vždy snažím dbát na to, aby se poznali a uměli být vědomě sami se sebou. Umění být sám je z hlediska psychohygieny přímo potřebným mechanismem pro nastolení duševní rovnováhy. Vědomá a vědomě prožívaná samota může být našim spojencem, který nám pomůže načerpat nové síly. Samota tak nepodmiňuje osamělost.



Zkusme se naučit vnímat samotu jako příležitost, a nikoliv jako omezení. Samota je příležitost věnovat se sobě. Jak na to? Žijeme v době nepřetržitých sociálních interakcí a jsme velmi často přepodnětováni. Důležité je si tak najít takovou činnost, která nás naplňuje a děláme ji rádi, ale bez rušivých elementů. Pro začátek si můžete zkusit dát ráno snídani, aniž byste scrollovali Instagram a jiné sociální sítě. Důležitou součástí je také napojení se na své tělo....ale o tom zase příště.


Zkrátka samota může být hezká věc, žije-li člověk sám se sebou v míru.



0 zobrazení0 komentářů