Jsem...

Svůj první článek zde bych chtěla a snad i měla věnovat tématu přijímání vlastního já. Záměrně nepoužívám slovo "sebeláska". Proč? Protože každý z nás si pojem láska definuje jinak. Každý z nás není lásky, tak jak ji známe, schopen. Namísto toho raději používám slovo "sebe-respekt" a s tím souvisí také přijímání sebe. Bezpodmínečné přijímání se.


Měli bychom se naučit bezpodmínečně přijímat sebe. Naše přijetí není ničím podmíněno. Kouzelné na tom je, že si jej nemusíme ani nijak zasloužit. Musíme jen být a chtít být sami sebou. Možná to bude chtít trochu času i práce, ale na konci....na konci to bude stát za to!



Potřebujeme si uvědomit naše kvality i limity, protože to jsme my. Stejně tak si musíme uvědomit, že naši hodnotu neurčuje okolí ani číslo na váze, určujeme si ji my sami. Potřebujeme se naučit vymezovat vlastní hranice a být sobě majákem. Protože lidi do našeho života různě vstupují a zase vystupují. Jediný, kdo nám v životě zůstává, jsme my.



Být sám sebou znamená, že jsi smířený se skutečností, že někdy zklameš druhé tím, že nebudeš takový, jakého by tě chtěli mít. A i to je v pořádku.


My se totiž potřebujeme přijmout takoví, jací jsme. A časem...časem se objeví i ta láska. Naše láska. Láska k sobě, které vede přes respekt k sobě.

66 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše